Projektivní diagnostické metody

Tato stránka je převzata z knihy Prof. PhDr. Mojmíra Svobody, CSc. Psychologická diagnostika dospělých (1999, s. 151 - 210, Praha: Portál). Autor excerpta: Pavel Humpolíček

Verbální projektivní metody

Slovní asociační experiment

Patří k nejstarším psychodiagnostickým metodám vůbec. Před více než sto lety experimentoval se slovními asociacemi Galton, metodiku propracoval Wundt a později byla zaváděna Kraepelinovou školou do psychopatologie. Počátek praktického využívání metody je spojen se jménem C. G. Junga, který od r. 1911 používal standardního souboru 100 podnětových slov. Za dlouhou dobu své existence prošel asociační experiment mnoha modifikacemi a způsoby administrace, vyhodnocování a interpretace.
Slovní asociační experiment je jednak metodou experimentálně výzkumnou, jednak metodou psychodiagnostickou. Poskytuje vzorce řečového chování spolu s možností registrace zážitkové stránky verbálních projevů. Zachycuje charakteristické znaky řeči: dynamiku a pohotovost řečové produkce.
Charakteristiky myšlení nacházejí svůj odraz v řeči, proto z reakcí vyšetřovaných osob v asociačním pokusu lze usuzovat na tempo, pregnantnost, hloubku myšlení nebo na jiné poruchy. Experiment může být cenný i pro diagnostiku zájmů a postojů. Je použitelný od dětského věku bez omezení.

Rorschachův test

Když v roce 1921 uveřejnil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach svoji Psychodiagnostiku, nikdo netušil, že psychologie dostala jednu ze svých nejvýznamnějších diagnostických metod. Rorschachova metoda je nejrozšířenějším projektivním testem bez ohledu na světadíly. O testu vyšly stovky monografií a tisíce článků. Československá rorschachovská bibliografie z r. 1966 uvádí dalších 27 bibliografických soupisů a 7 mezinárodních časopisů věnovaných této metodě a výzkumům, konaným jeho prostřednictvím. Doc. Svetozar Nevole (autor dvoudílné bibliografie) uvádí na 343 stranách soupis prací věnovaných Rorschachovu testu, přičemž používá mnoha kritérií třídění. Pátá Burosova ročenka z r. 1965 uvádí 3 030 citací v angličtině. Rorschachovu testu jsou věnovány samostatné mezinárodní kongresy.
Výjimečné postavení Rorschachova testu mezi ostatními diagnostickými metodami je dáno jeho potenciální schopností zachytit a zobrazit osobnost vyšetřovaného v celé její šíři a komplexnosti. Avšak i práce s testem je tak náročná, že ji lze těžko srovnávat s používáním jiných metod. Svojí podnětností a možnostmi, ale současně i komplikovanými způsoby interpretace, si Rorschachův test získal mnohé nadšené zastánce, ale na druhé straně i odpůrce a kritiky. Je nutno konstatovat, že v poslední době výrazně převládá trend pozitivního hodnocení této metody.
Rorschachův test předpokládá úzký vztah mezi osobností a vizuální percepcí. Test vyvolává pareidolie, které vyšetřovaná osoba verbalizuje. Vychází z toho, že projekce představ k figurám testu nejsou náhodné a odráží některé zvláštnosti zkoumané osobnosti.
Princip metody je dosti starý a sahá až do renesance. Leonardo da Vinci převzal od Boticelliho myšlenku, podle níž se měli malíři inspirovat nahodilými skvrnami. Také psycholog W. Stern používal fotografií mraků jako podnětového materiálu. ROR je projektivní strukturální metoda, ve které se manifestují strukturální zvláštnosti osobnosti, včetně jejích strukturálních a funkčních změn. Test se nehodí pro hromadné použití, je specifickou metodou individuálního vyšetřování. ROR není vhodný pro testování "naslepo", závěry z testu musí dělat vždy experimentátor, který test administroval.
Rorschach klade nemalé požadavky na osobnost testátora. Kromě potřebné inteligence a psychologického nadání jsou to v prvé řadě důkladné a široké psychologické znalosti (nejen z obecné psychologie, ale i z vývojové a dětské psychologie, psychopatologie, psychologie osobnosti) a samozřejmě znalosti principů Rorschachovy metody a bohaté zkušenosti s jejím používáním. Renomovaní rorschachiáni tvrdí, že ROR není jen vědou, ale i uměním a existují i zásadní odpůrci jakékoliv kvantifikace rorschachovských dat.
V průběhu let vzniklo několik velkých rorschachovských škol. Následující pasáže se opírají převážně o směr představovaný Ewaldem Bohmem. Jeho základními pracemi jsou Lehrbuch der Rorschach-Psychodiagnostik (Huber, Bern, Stuttgart, Wien 1972 - 5. vydání) a Psychodiagnostisches Vademecum (Huber, Bern, Stuttgart 1967 - 2. vydání).
Z nejvýznamnějších rorschachovských badatelů uveďme ještě S. J. Becka, autora třídílné anglicky psané učebnice, B. Klopfera, M. Loosli-Usteri, Z. A. Piotrowského, z nejnovějších autorů pak J. E. Exnera, Jr. Z našich badatelů se Rorschachovým pokusem zabýval S. Nevole, jehož učebnice alespoň ve fragmentární podobě vyšla posmrtně. Pokusem o původní výkladovou koncepci testu je vydání Úvodu do Rorschachovy metody v r. 1981 v Psychodiagnostických a didaktických testech (autoři Říčan, Šebek, Ženatý, Morávek).Tato příručka má nejblíže k Exnerovu pojetí.

Tematický apercepční test (TAT)

Test poprvé popsali Morganová a Murray v r. 1935. Manuál k testu (Murray et al.) pochází z roku 1943. Svým významem se TAT řadí k Rorschachovu testu, avšak každý z těchto testů přistupuje k diagnostice osobnosti jiným způsobem. TAT na rozdíl od ROR akcentuje obsah vypovědí, což konvenuje jisté skupině psychologů více než formální kritéria rorschachovská. ROR je cenný zejména v diagnostice poruch procesů myšlení, TAT je více spojen se sociálním přizpůsobením. Avšak souhrnně lze konstatovat, že obě metody deskribují osobnost v celé šíři a jejich použití u jednoho subjektu současně dává optimální výsledky. Šestá Burosova ročenka uvádí 897 anglosaských citací o TAT.
TAT je individuální projektivní test, který "ukáže vyškolenému interpretovi některé z dominantních pudů, emocí, komplexů a konfliktů osobnosti. Cenná je schopnost testu ukázat potlačené tendence, které si subjekt nechce nebo nemůže připustit, protože jsou pro něj nevědomé". Test je užitečný pro interpretaci poruch chování, neuróz a psychóz.
Diagnostická cena TAT vychází, podle autora, z existence dvou významných tendencí v lidské psychice:

  1. člověk je náchylný všechny mnohovýznamné situace, se kterými se v životě setká, interpretovat ve shodě s vlastními zkušenostmi a potřebami
  2. ve veškeré literární tvorbě se autor opírá o vlastní zkušenosti a vědomě nebo nevědomě vykresluje vlastní city a potřeby v postavách svých "vymyšlených" hrdinů. Subjekt tedy mluví a jedná sám za sebe, když vykresluje hrdinu svých příběhů. Zkušenosti a potřeby hrdiny jsou vlastně zkušenostmi a potřebami vyšetřované osoby.

Potřeba je jedním ze základních termínů Murrayovy teorie osobnosti, kterou nazývá personologií. Murrayův inventář lidských potřeb má přes 40 položek, ale stále není uzavřený. Systém potřeb tvoří schéma osobnosti, jakýsi její rámec. Murray vidí v chování člověka jisté pevné tendence, které je třeba diagnostikovat, máme-li osobnost poznat. Tyto tendence, hypotetické vnitřní síly organismu, jsou právě Murrayovy potřeby (needs). Potřeba je odpovědí na vnější tlaky (press), což jsou vnější síly, které mohou v kladném nebo záporném smyslu ovlivňovat chování člověka.
Potřeby spolu s vnějšími tlaky tvoří podstatu Murrayova interpretačního systému, tzv. "need - press systeme". Potřeba vzniká jako reakce na určitý podnět a sama zase vyvolá motorickou reakci. Potřeby jsou "motorem" lidského jednání. Ve své fyziologické podstatě jde o elektrochemický proces mezi okrsky pro city a pohyby. (Murray byl původně lékařem a později získal Ph.D. v oboru biochemie.)
Murray dělí potřeby na prvotní (viscerogenní) a druhotné (psychogenní) . Pro ilustraci několik potřeb z autorova inventáře: potřeba vedení, řízení, podléhání, autonomie, agrese, ponížení, aktivity, sexuální, dojmů, stavění se na odiv, zábavy, sdružování, odstupu, narcistická, ochrany, porozumění atd.

Komentář:
Předností TAT je široký záběr, umožňující současně hloubkovou analýzu zejména sociálně relevantních vlastností individua. Neméně významné jsou jeho možnosti v oblasti diferenciálně diagnostické. Na rozdíl od ROR jsou však hodnotící kritéria často nejednoznačná a jednotlivé interpretační systémy se od sebe značně liší. Test je s oblibou používán převážně klinickými psychology, při vyhodnocování testu dominují spíše intuitivní klinické kvalitativní postupy. Test není standardizován na naši populaci.
Tématický apercepční test inspiroval mnohé autory k vytváření obdobných metod. Van Lennep je autorem Four Picture Test, v němž má subjekt vyprávět příběh na základě čtyř barevných obrázků. Tomkins, Horn a Miner publikovali Tomkins-Horn Picture Arragement Test (PAT) , sestávající z 25 tabulí, z nichž každá obsahuje 3 obrázky, které má subjekt seřadit do jednoho z šesti možných pořadí. Potom vypráví příběh, který je exaktně skórován. Pro zjišťování převládající nálady a klinické diagnózy slouží Visual Apperception Test(VAT)R. Z. Khana.
Projekční test užívající vyprávění příběhů je MAPS (Make a Picture Story Test) E. Schneidmana. Je prezentován jako test obrazotvornosti a tvůrčích schopností. Subjekt musí nejprve sám vytvořit dramatickou situaci, k čemuž mu slouží výběr 67 figurek z tvrdého kartónu a 22 druhů pozadí. Po sestavení scény vypráví příběh. MAPS má vypracován svůj skórovací systém, avšak v praxi se často používá některého interpretačního schematu TAT. Test je určen pro vyšetřování subjektů starších 6 let do dospělosti.
Na principu tématické apercepce je konstruováno mnoho testů pro děti a mládež.

Poněkud odlišné užití obrazového materiálu v projektivní diagnostice osobnosti přináší

Rosenzweigův obrázkový frustrační test

S.Rosenzweig již v třicátých letech publikoval teoretické práce o frustraci a v r. 1945 uveřejnil Rosenzweig Picture - Frustration Study (P-F Study, nebo častěji P-F Test). Patří k verbálně-tématickým projektivním metodám a představuje zaměřenou projekční techniku k odhalování vzorců chování na běžnou zátěž, které mají obecně uznávaný význam jak při normálním, tak i při abnormálním přizpůsobování. Test evokuje latentní agresivní tendence, projikující se do verbalizace.
Podle Rosenzweiga nastává frustrace pokaždé, když se organismus setká s více či méně nepřekonatelnou překážkou na cestě k ukojení jakékoliv potřeby. Podnětovou situaci, která představuje překážku, lze nazvat zátěží a odpovídající tíseň jedince může být pojímána jako zvyšování napětí.
Autor rozlišuje dva druhy frustrace:

  1. primární frustrace je charakterizována napětím a subjektivní nespokojeností, způsobenou nepřítomností výsledné situace nutné pro uklidnění
  2. sekundární frustrace má v popředí navíc prožívání překážek či nesnází, které se objevily na cestě k ukojení aktuální potřeby.

Za základ P-F testu se považuje to, že se subjekt vědomě či nevědomě ztotožňuje s frustrovaným jedincem v každé situaci zobrazené v testu a promítá zvláštnosti své vlastní reaktivity do daných odpovědí.
Test má verzi pro dospělé od 14 let výše a také pro děti do věku 4 - 13 let.

Hand test (Test ruky)

První zmínku o užití kreseb ruky jako projektivního prostředku publikoval E. E. Wagner v roce 1961, manuál k testu vyšel o rok později (autoři Bricklin, Piotrowski, Wagner). I když Hand test v sobě obsahuje možnosti rozvoje v multidimenzionální klinický osobnostní test, je v současné době percipován převážně jako metoda, sloužící k diagnostice a predikci agresivního chování. Test je použitelný od 6 let výše.

Experimentální diagnostika pudů

(Szondiho test) není našimi psychology v podstatě používána. Je zde zmíněna jen pro úplnost a z důvodů historických. L. Szondi ji publikoval poprvé v roce 1937. Test je tvořen šesti sériemi po osmi fotografiích, na kterých jsou vyobrazeni psychiatričtí pacienti obojího pohlaví. Úkolem zkoumané osoby je označit v každé sérii dvě nejsympatičtější a dvě nejméně sympatické tváře. (Kromě této individuální formy existuje rovněž skupinová forma, v níž jsou obrázky na diapozitivech.) Autor vychází z vlastní teorie pudů a rozeznává pud sexuální, pud paroxyzmální, pud "já" a pud kontaktu. Mluví dále o čtyřech vektorech, z nichž se každý skládá ze dvou faktorů, jejichž reprezentanty jsou homosexuál, sadista, katatonní schizofrenik, paranoidní schizofrenik, hysterik, depresant, maniak a epileptik. Tyto faktory jsou obsaženy v každém člověku a ovlivňují jeho charakteristické vlastnosti, "osudové možnosti", volbu povolání, duševní zájmy, dokonce i nemoci a smrt.
Autor referuje možnost použití již od 5 let jako charakterologického testu. Interpretace testových výsledků je vedena ve smyslu geneticko-dynamických způsobů myšlení psychoanalýzy a technicky je velmi komplikovaná. Spekulativní charakter metody má za následek její malou exploataci i v zahraničí.

Kapitolu o verbálních projektivních metodách uzavřeme zmínkou o:

Testech nedokončených vět

(testech doplňování vět). V r. 1897 použil tohoto postupu Ebbinghaus při zkoumání inteligence, kterou definoval jako schopnost kombinace a integrace. Průkopníkem ve využívání doplňování vět pro diagnostiku osobnosti byl Tendler. Tato metoda má mnoho variant. Všechny spočívají na shodném principu: vyšetřovaná osoba má doplnit začaté věty a přitom má napsat "první myšlenku, která ji napadne".
Například:


Jejich použití je mnohotvárné, lze je konstruovat za specifickým účelem. Nejčastěji slouží klinickým potřebám, screeningu, výzkumu. Jejich hodnocení je většinou kvalitativní. Některé propracovanější varianty splňují však i psychometrická kritéria.
Rotterův test (Rotter Incomplete Sentences Blank, 1950) má tři formy: pro středoškoláky, vysokoškoláky a ostatní dospělé. Každá forma je tvořena 40 větami. Jejich doplnění je skórováno na sedmibodové škále vzhledem k úrovni jejich adaptace (konfliktní, pozitivní, neutrální). Split-half reliabilita testu dosahovala hodnoty r = 0,83. Byla potvrzena i validita testu vzhledem k schopnosti rozlišovat adaptované a neadaptované jedince.
Curtis Completion Form (J. W. Curtis, 1953) je zaměřen na testování emocionální zralosti a přizpůsobení. Skládá se z 50 nedokončených vět a dvou částečně strukturovaných vět. Test se hodnotí na základě obsahové analýzy a byl standardizován na souboru 335 osob. Biseriální koeficient validity pro rozlišení mezi normálními subjekty a neurotiky byl r = 0,97, mezi normálními a non-normálními osobami 0,98 a mezi neurotiky a psychotiky 0,73.
J. M. Sacks a S. Levy vytvořili: Sentence Completion Test, obsahující 60 nedokončených vět, rozdělených po čtyřech do patnácti kategorií (např. vztah k matce, otci, rodině, příbuzným, představeným, podřízeným, pohlavnímu životu, vlastním schopnostem, minulosti, budoucnosti atd.). Shoda vícenásobného posouzení u 1 500 osob byla v 92 %. S klinickou diagnózou bylo ve shodě 72 % nálezů vytvořených na základě testu.

Grafické projektivní metody

K nejstarším a nejpůvodnějším výrazovým projevům psychických stavů člověka patří bezesporu kresba. Zobrazuje část vědomých i nevědomých rysů osobnosti, její vztah k jednání je bližší, než je tomu u mluveného slova. Projektivní hodnota kresby je značná. Psychologická diagnostika využívá tzv. tématických kresebných technik (klient má kreslit na dané téma - např. lidskou postavu nebo zvíře či strom), technik doplňování začatých kreseb (Warteggův test, S-test), volného kreslení, malby pomocí prstů nebo spontánního čmárání.

Kresba postavy

Kresba lidské postavy patří k nejpoužívanějším tematickým kresebným vyšetřovacím postupům. Goodenoughová vychází z předpokladu, že se percepce lidské postavy a její kresebné ztvárnění vyvíjí v závislosti na tělesném a duševním vývoji dítěte. Proto je v jejím pojetí kresba lidské postavy v prvé řadě ukazatelem úrovně inteligence dítěte.
Jako projektivní osobnostní test je kresba chápána Machoverovou, která v r. 1949 uveřejnila Draw a Person Test (DAP). Úkolem zkoumané osoby je nakreslit úplnou postavu muže a ženy. Kresby se vyhodnocují podle různých interpretačních systému, existuje více variant tohoto testu. Kromě Machoverové jsou známy verze Gilberta, Ogdona, Urbana a dalších.
H. J. Baltrusch pojmenoval svoji metodu FDT (Figure Drawing Test). Test přináší informace o obrazu osobnosti, tělesném schematu vyšetřované osoby a o jejích neurotických konfliktech. Nakreslené figury poskytují ve svém provedení, držení těla, oděvu a jiných charakteristikách základní klíč k poznání struktury osobnosti, k její schopnosti adaptace a její dynamické interakci. Přitom se ukázalo, že vytčená úloha, nakreslit mužskou a ženskou figuru, vykazuje značnou konstantnost. Různé elementy kresby zůstávají vždy identické a jsou nezávislé na malířské zručnosti, na zevních podmínkách. Test může být několikrát předložen téže osobě a je použitelný od 5 let výše.
Z roku 1980 pochází Johansonnův Test Kruhu. Úkolem pokusné osoby je nakreslit na bílý arch papíru kruh a potom "něco do toho kruhu". Při hodnocení testu si všímáme v prvé řadě velikosti nakresleného kruhu ( velký kruh nasvědčuje expanzivním tendencím, malý kruh bývá u depresantů ). Obsah kruhu vypovídá o struktuře osobnosti klienta . Integrace osobnosti je spojena s uspořádanými a symetrickými obrazci, chaotické ztvárnění vypovídá o opaku. Normální osoby umísťují kruh doprostřed papíru, odchylky od této polohy bývají vodítkem pro extrémní pozice individua v sociálním světě. Test je inspirován jungiánskými mandalami.
Z psychoterapeutické praxe vzešel Tylův Test čáry života (1985). Psycholog instruuje klienta, aby nakreslil "čáru života". Potom je klient vyzván, aby na čáře označil nejprve současný okamžik a dále ještě umístil významné minulé události a budoucí očekávané důležité momenty. Jedná se o čáru a ne o přímku, takže se mnohdy setkáváme s nejrůznějšími křivkami, vyjadřujícími běh života klienta. Proband může kreslit nejen čáru svého života, ale i čáru ideálního života či života vůbec. Metoda je silně projektivní a často výrazně citově prožívána. Slouží např. jako východisko k rozhovoru o běhu pacientova života, o hodnocení jeho minulosti a o jeho očekáváních.

Baum test

V kresebných testech se používají i jiná témata. K. Koch vypracoval Test kresby stromu (Baum Test). Vyšel z předpokladu, že kresba ovocného stromu může vypovídat o emocionální zralosti dětí i dospělých a o poruchách v emocionální a sociální oblasti. Vyšetřovaná osoba má nakreslit na formátu A 4 nejehličnatý strom. Doba administrace není omezená, obvykle trvá 5 - 10 minut. Koch vyhodnocuje kresbu podle 59 znaků, všímá si kořenů, kmene, koruny, listů atd. Test stromu lze podávat individuálně i skupinově, a to již od 6 let.
Jedná se o vývojový test a test struktury osobnosti. Autor považuje strom za ideálního nositele projekce, neboť strom patří k nejstarším symbolům lidstva. Při hodnocení je věnována pozornost jednak celku (umístění stromu na ploše a jeho velikost), jednak detailům kresby. Pracuje se s prostorově symbolickými a grafologickými hledisky. Při ověřování některých hodnotících kritérií pracoval Koch též s hypnotizovanými pokusnými osobami, kterým sugeroval různé emocionální stravy i charakterologické zvláštnosti. Autor publikoval normalizační studii, jejíž materiál získal vyšetřením téměř 3 000 jedinců. Statistické výsledky doporučuje však interpretovat opatrně. Test je oblíbený u kliniků - psychoterapeutů, kteří rychle a bez velkých nároků na testovací prostředky mohou získat přehled o osobnosti pacienta a případných pokrocích terapie.
Portugalec Corboz je autorem kresebného testu tří stromů. Nevycházel přitom z teoretických úvah, ale z pozorování žáků prvních tříd. Děti měly k svátku matek nakreslit nějaké stromy. Většina namalovala stromy tři a při dalším zpracovávání kreseb dospěl Corboz k závěru, že se do obrázků projikují vztahy mezi dítětem a jeho rodiči. Test není u nás dosud používán, nachází uplatnění jako iniciační materiál v Leunerově katathymním prožívání obrazů. V posledních čtyřech letech bylo vypracováno pět diplomových prací, ověřujících nosnost metody, která byla potvrzena., a to na vzorcích dětí a mládeže od 6 do 20 let. Nyní je v naší republice směřováno k integrování dosud získaných dat a k vypracování manuálu daného testu.
Dům - strom - člověk (House - Tree - Person, H-T-P) J. N. Bucka označuje téma kreseb. Je určen pro zjišťování obrazu osobnosti, tělesného schématu, neurotických konfliktů, obranných mechanismů a také inteligence. Měření inteligence pomocí H-T-P je však zdlouhavé a náročné, takže pro tento účel je lépe užít inteligenčního testu. Test má formu pro děti a pro dospělé.
Na kresbách H-T-P (témata se kreslí v pořadí, které je uvedeno v názvu) se hodnotí mnoho aspektů, jako např. proporce, perspektiva, umístění na ploše, kvalita linie. Součástí testu může být i následný rozhovor (inquiry). Reliabilita při srovnání skórování dvou nezávislých, přitom však zkušených, posuzovatelů byla nízká (0,33). Pokud před skórováním proběhla vzájemná diskuse posuzovatelů, koeficient korelace se zvýšil na 0,71. Při ověřování validity testu jsou diskutovány možné vztahy k ROR. Byly nalezeny významné rozdíly v kresbách schizofreniků, neurotiků a epileptiků. Mozkové organické poruchy nejsou testem spolehlivě zachycovány. H-T-P není standardizován v České republice.

Vícedimenzionální kresebný test

Z roku 1967 pochází Vícedimenzionální kresebný test (Mehrdimesionaler Zeichentest MDZT) autorů Blocha, Meiera a Schmida. Jedná se o kresebný test, který má však i charakter sociálního experimentu. Používá se individuálně u mladistvých a dospělých osob. Proband má k dispozici poznámkový bloček formátu A 6 a sedm různobarevných fixů. Je vyzván, aby nakreslil v jedné minutě, co mu právě přijde na mysl. Po uplynutí jedné minuty vytrhne experimentátor pokreslený list z bloku a zkoumaná osoba kreslí další obrázek na čistý list. Test je ukončen po nakreslení 30 obrázků, ovšem vyšetřovaná osoba není o celkovém počtu předem informována. K předčasnému ukončení dojde tehdy, když subjekt kreslí buď samé abstraktní kompozice, nebo kresbu stereotypně opakuje. Po ukončení celé série kreseb necháme PO volně asociovat k jednotlivým obrázkům. Během administrace testu se probanda na nic neptáme, ani s ním nehovoříme. Délka administrace je tedy cca 30 minut plus čas pro inquiry.

Warteggův kresebný test

(WZT Wartegg-Zeichen-Test). Ehrig Wartegg uveřejnil první verzi svého testu roku 1939 v práci Gestaltung und Charakter. Test má umožňovat "pohled do výstavby vrstev kortikálního řízení z reflexivních výchozích pozic až ke kvalitativnímu rozlišení duševních smyslových vztahů". Původní varianta se zaměřovala na zjištění tzv. charakterologického profilu, který byl tvořen dílčími duševními strukturami, přičemž u každé se popisovaly dvě vlastnosti:


V r. 1953 publikoval Wartegg další interpretační postup, který nazývá "grafoskopickou diagnostikou vrstev". Zmnožuje počet sledovaných znaků a v charakterologických závěrech opouští schéma mohutnostní psychologie a staví na Lerschově vrstvovém modelu osobnosti.
Poslední přístup Warteggův pochází z r. 1963; akcentuje profil vrstev a profil kvalit a stanovuje tzv. reflexografický profil vrstev. Na základě "reflexibilního polárního poměru" přiřazuje vyšetřovanou osobu k typu vzrušivému, útlumovému nebo senzibilnímu.

Myokinetická psychodiagnostika (MKP)

Autorem je E. Mira y López, první zpráva o testu je z roku 1940. MKP vychází z koncepcí E. Jacobsona o psychologickém významu posturálního tonu, Allporta a Vernona o expresivních pohybech, Eysencka a Bullové o motorické teorii vědomí a Wolffa o motorické asymetrii. Základní ideou testu je svázanost psychických a motorických impulsů. Mezi autory, na něž Mira y López navazuje, najdeme i Oseretzkého a Kretschmera.
Tento test myokinetické exprese provokuje určité pohyby rukou a paží, prováděné bez opory a bez zrakové kontroly ve třech prostorových směrech (horizontálním, frontálním a sagitálním). Při realizaci těchto pohybů se objevují systematické odchylky, které odhalují dominující svalové skupiny. Ty pak dále poukazují na psychické děje, které jsou v pozadí a s nimiž jsou ony svaly v nějakém vztahu. Pohybové projevy té poloviny těla, která je funkcionálně více rozvinuta pro praktický život (u praváků pravá strana), odrážejí především aktuální charakterové tendence a motivační bázi jedince, kdežto pohybové projevy méně rozvinuté části těla předvádějí jeho tendence a dispozice instinktivní a temperamentové.

Manipulační projektivní metody (Metody volby )

Do tohoto oddílu jsou zařazeny projektivní techniky, při jejichž administraci vyšetřovaná osoba manipuluje nějakým materiálem, nebo vybírá, či volí jistý materiál. Jsou zde např. uvedeny metody, které bývají někdy řazeny k tzv. "barvovým testům" jako Lüscherův test nebo Test barevné pyramidy, nebo zkoušky označované za konstruktivní (Mozaikový test). Na druhé straně např. v testu MAPS subjekt sice též manipuluje figurkami při stavbě scény, ale těžiště pokusu je ve vyprávění příběhu; proto byl tento test uveden spolu s jinými verbálními projekčními metodami.

Lüscherův test

Lüscherův barvový test je projektivní metodou, založenou na vyhodnocování významu preference a odmítnutí určitých barev vyšetřovanou osobou. Základní hypotézou přitom je, že volba barev je jistým způsobem závislá na některých osobnostních proměnných, na situačních stavech organismu i na objektivně působících činitelích.
V r. 1949 vyvinul Lüscher barvový test, který má dvě varianty:

  1. Velký Lüscherův barvový test (klinický test)
  2. "Malý" Lüscherův barvový test (osmibarvový).

Teorie testu vychází z:

Psychologická teorie barev hledá a vysvětluje souvislosti mezi volbou barvy a osobnostními charakteristikami. Vychází z předpokladu, že intenzita přijetí resp. odmítnutí barvy ukazuje na to, které psychologické potřeby subjekt preferuje, resp. odmítá či potlačuje, jaké formy chování užívá při jejich saturaci, event. kompenzaci nedostatečného uspokojování potřeb.

Barevný pyramidový test

V r. 1946 publikoval M. Pfister práci "Barevný pyramidový test; psychodiagnostický pokus". Do současné podoby jej upravil R. Heiss, takže metoda je známá jako Der Farbpyramidentest von Pfister-Heiss (FPT).Tak jako u Lüscherova testu i zde je východiskem předpoklad, že individuální chování vůči barvám má vztah k osobnosti a zejména k afektivitě. Na rozdíl od Lüscherova testu nejde v tomto případě jen o volbu barev, ale i o jejich uspořádání.

Chromatický asociační experiment (CAE)

lze považovat za projektivní test osobnosti, který kombinuje několik způsobů zachycení zkoumané reality: blíží se jednak verbálním asociačním experimentům, dále skupině tzv. barvových testů a využívá též postup vlastní posuzovacím škálám. Kombinace těchto různých principů umožňuje srovnání a vzájemné doplnění získaných dat a snížení rizika diagnostických chyb. Spojením projektivního a dotazníkového přístupu k diagnostice osobnosti se autoři snažili eliminovat nedostatky obou.
CAE slouží k diagnostice osobnosti; pokouší se mapovat individualitu člověka v rovině psychodynamické i v jeho širším psychosociálním kontextu. Lze zjišťovat nejen osobnostní rysy, ale i oblast vztahů, postojů a aspirací. CAE je vhodnou metodou vyšetřování v rámci normální populace i v praxi psychiatrických pracovišť.
Autorem testu byl v 70. letech Vadim Ščepichin, který při své praxi v dětské psychiatrii spojil metodu Osgoodova sémantického diferenciálu s principem barvových testů. V této podobě se test rozšířil a pod názvem Test barevného sémantického diferenciálu je používán v diagnostice dětí. Forma pro dospělé (CAE) prošla dvacetiletým vývojem, který v současnosti dále pokračuje cestou intenzifikace.
K manipulačním projektivním metodám patří i Mozaikový test M. Lowenfeldové (LMT), který vychází z předpokladu, že se struktura osobnosti promítá do struktury konstrukce, kterou jedinec vytváří. Testový materiál tvoří 465 dřevěných nebo plastikových destiček v pěti geometrických formách a v šesti barvách (bílá, žlutá, zelená, modrá, červená a černá). Vyšetřovaná osoba seskupuje destičky zcela libovolně podle vlastního uvážení na ohraničené podložce. Test se administruje individuálně bez časového omezení, přičemž průměrná doba trvání testu je 20 - 30 minut. Složené obrazce se obvykle fotografují za účelem vyhodnocení. To se provádí podle 23 kritérií, jako např. počet obrázků, souvislost struktur, konkrétní nebo abstraktní obrazec, harmonie či disharmonie celku aj. Test slouží pro určování psychopatologických problémů, intelektuálního vývoje a různých osobnostních rysů. Normy jsou vypracovány pro různé skupiny z hlediska věku, kulturní úrovně, transkulturálních rozdílů. Je použitelný již od 2 let, převážně se uplatňuje v dětské diagnostice, avšak i v testování dospělých.
Manipulační metody jsou více rozšířeny v psychodiagnostice dětí, např. Sceno test Staabsové, Welt test (Test světa) Ch. Bühlerové nebo Arthusův Test vesnice.