CARL GUSTAV JUNG (1875-1961)

Milan Junášek

Carl Gustav Jung se narodil v roce 1875 v Kesswilu nedaleko švýcarské Basileje v rodině evangelického faráře kde však byla také silná tradice lékařského povolání i zájmu o psychiatrii. Z matčiny strany byl zase silný vliv prožívání duchovních a mystických zážitků, což u něj později po seznámení se s psychoanalýzou vyústilo v rozšíření pojetí nevědomí z pouze potlačených osobních zážitků souvisejících s raným vývojem libida), jak razil Freud, i na zkušenost lidstva vůbec a zavedení pojmu kolektivní nevědomí.

Kolektivní nevědomí je tvořeno především tzv. archetypy, praobrazy, tj. vrozenými vzorci imaginace a cítění, symbolickými obrazy vyjadřujícími zkušenosti lidstva se situacemi a jevy, které se opakují v každé generaci a nejsou závislé na výchově, kultuře, jazyku či době, ve které jedinec žije. Jedná se například o situace jako návrat, hledání, osvobození, boj, smrt, zrození či konkrétnější symboly jako had, moře, les, matka, moudrý stařec atd. Není náhodou, že tyto motivy se neměnně opakují v pohádkách, mýtech a pověstech všech dob a ze všech koutů světa stejně jako ve snech všech lidí. A ve kterém z děl současné filmové či literární produkce se nejedná alespoň o jedno z výše zmíněných témat?

Jung popsal nepřeberné množství příkladů archetypů, které z nevědomí do naší psychiky vstupují a ovlivňují ji. Trochu výlučné postavení mezi nimi mají archetypy nazvané anima / animus. Jedná se o obraz osoby opačného pohlaví, jakési formy či představy, která je nevědomě promítána do milované postavy a způsobuje vášnivou emocionální reakci na danou osobu. Anima (ž. rod) je tedy personifikace či kompenzace ženství v nevědomí každého muže zatímco animus (m. rod) mužství v nevědomí každé ženy. Každý člověk ve svém nevědomí nese svou "opačnou polovinu" stejně jako ve svých genech nosí kompletní informaci pro vytvoření svého protipólu opačného pohlaví.

Při studiu životní energie - libida pomocí klinických pozorování, v jehož obecných rysech v zásadě souhlasí s Freudem, až na to, že je podle něj spíše vitální než sexuální podstaty, také dospěl ke stanovení dvou základních typů lidí, dvou základních životních postojů právě podle směru, kterým je toto libido obráceno. Jedná se o inroverzi a extraverzi, pojmy, které jsou známé snad každému (i když v případě druhého pojmu s malou chybou). U introverta je libido obráceno dovnitř, zatímco u extraverta směrem ven. V kombinaci s racionalitou versus intuitivitou a s dominancí myšlení či cítění pak tyto základní dimenze vytvářejí osm různých variací.

Kolektivní nevědomí podle Junga vytváří jakési pole v němž platí určité zákony stejně jako v polích známých z fyziky. U libida - vitální energie a jeho přemisťování, vyrovnávání, sublimace avšak nikdy zničení či zmizení tak lze použít zákony termodynamiky. Dochází podle něj dokonce k průnikům psychického a fyzického světa, což může vysvětlovat např. jasnovidectví, shody náhod a jiné paranormální jevy. Jung této otázce a otázkám podobným (alchymie a její psychologické aspekty, náboženství a víra, mytologie, mystické prožitky, rituály, šamanství, astrologie, UFO ) věnoval velkou část své práce a to je zřejmě důvod, proč je poslední dobou čím dál více oblíben a bohužel také dezinterpretován mezi laickou veřejností tíhnoucí spíše k parapsychologii a okultismu a vidící v něm velkého mága a gurua spíše než velkého vědce. On sám však, navzdory tomu, že se u něj vyskytlo mnoho vizí a aktivních imaginací, kdy např. v roce 1914 předpověděl začátek první světové války, za všech okolností zůstal především vědcem snažícím se ke všemu přistupovat racionálně a kriticky. Správně však cítil, jak důležitá je pro všechny, byť sebevíc "přísně racionální" lidi potřeba duchovního zážitku a jak se tato potřeba hlásí o slovo a ovlivňuje jejich chování a cítění.

Charakteristickým byl pro Junga obrovský záběr, rozhled a především nadhled nad mnohými oblastmi i zcela nesouvisejícími s psychologií a psychiatrií, což řadě jiných chybělo a chybí. Dokázal do hloubky analyzovat, spatřovat souvislosti a vyvozovat správné závěry třeba u historie, politiky, pedagogiky, filozofie, náboženství a teologie, literatury, antropologie aj.

Literatura: C.G.Jung: Duše moderního člověka, Atlantis 1994
C.G.Jung: Analytická psychologie -její teorie a praxe, Academia 1993
M. Nakonečný: Průvodce dějinami psychologie, SPN 1995.

C. G. Jung rozděluje celou osobnost do různých systémů, které jsou vůči sobě v určitém vztahu.

: Zahrnuje oblast vědomého (vnímání, myšlenky, vzpomínky). Nezavrhuje však lidské bytosti; pro osobu představuje ústředí bod.

Osobně nevědomé: Je to sousední oblast já a skládá se z vědomé získaných zážitků, které byly potlačeny, zapomenuty nebo zapuzeny. Uvnitř osobně nevědomého zaujímají důležité postavení komplexy. Jako komplexy označuje Jung skupinu asociací, pocitů nebo myšlenek, které se zformují kolem určité emocionální oblasti. Tak např. otcovský komplex, který se odvozuje z zůzných zkušeností dítěte s otcem, určuije různé myšlenky s jednáním dítěte, které s ním nejsou bezpodmínečně v přímé souvislosti. Většinou pak dochází k nevědomé orientaci na tyto představy.

Rozsáhlou experimentální základnu pro hypotézu komplexu se pokoušel Jung vytvořit pomocí "diagnostických asociačních studií". Vychází přímo z předpokladu, že reakce na podnětové slovo není ničím náhodným, nýbrž je determinováno obsahem představ, které máme k dispozici při reagování. Komplex je onen obsah představ, který je schopen ovlivňovat reakce na podnětové slovo.

V testu slovních asociací je nabízena série slov bez jakékoliv souvislosti. Na každé slovo je třeba reagovat jiným slovem, které pokusnou osobu právě napadne. Měří se doba reakce na každé slovo. U pokusné osoby zaznamenává odpověď, ale i nápadné chování. Pro vyhodnocení má význam délka reakční doby i charakter odpovědi. Jestliže se zvyšuje reakční doba a odchyluj-li se odpověď od běžných asociací (např. muž - žena), pak poukazuje na existenci komplexu.

Komplexní nevědomí: To reprezentuje archaické zbytky biologického a prehistorického vývoje člověka. Je to ta část psyché, která obsahuje a dále předává společné psychické dědictví lidstva. Kolektivní nevědomí určuje od narození chování každé osoby. Obsahuje v sobě možnost zažívat specifickým způsobem zkušenosti celého lidského vývojového procesu. Kognitivní nevědomí má moudrost zkušenosti nespočetných tisíciletí, která je uložena v jeho archetypických strukturách. Tyto struktury kolektivního nevědomí, archetypy, hrají v Jungově koncepci významnou roli.

Archetyp je vrození tendence vytvářet univerzální mytologické obrazy. Jsou psychickými, energetickými centry, které mohou vyvolávat silné emoce. Archetypy jsou produktem veškerých zkušeností lidstva. Příkladem je hrdinský mýtus, který jako archetyp existuje ve všech kulturách a ve všech dobách. Ve středu stojí mohutná postava, která zvítězí nad ohrožující silou. Mýty se mohou v detailech od sebe odlišovat, ale základní struktura je zachována. Kolektivní nevědomí zahrnuje ještě jiné důležité archetypy: zrození, smrt, sílu, kouzlo, Boha, dítě, matku atd. Archetypy kolektivního nevědomí pronikají do vědomí; tam vystupují v podobě snů, fantazií a symbolů. Symbol je výrazem nebo znakem, který v denním životě může být důvěrný, avšak odkazuje na sebe do jiné oblasti. Symbol je považován většinou za naznačující narážku pro nezobrazitelnou představu. Symboly, které často vystupují ve snech, mohou se vyložit jenom tak, "jak je to přiměřené životní situaci dotyčného člověka". V protikladu k Freudovi tvrdí C. G. Jung, že obecný platný výklad snových symbolů není přístupný. Některé archetypy se osamostatnily a mají zvláštní význam:

Anima a animus jsou archetypické obrazy opačného pohlaví, které existuje již před konkrétními zkušenostmi člověka s jiným pohlavím.

Anima ztělesňuje představy muže o ženě, které nosí sám v sobě; Jung k tomu přiřazuje nálady, pocity, tušení, vnímavost pro iracionální.

Každý muž má v sobě ženu. Tento ženský prvek se označuje anima. Amima vystupuje často jako personifikace mužské erotické žárlivosti; představuje obraz, který se může promítnout na reálnou ženu.

Animus představuje archetyp muže v ženě.

Persona představuje masku, kterou pužívá osoba, aby splňovala požadavky přicházející z vnějšku (např. společnosti). Mnohdy dochází k identifikaci já s personou; celková osobnmost působí pak již jako nositel role.

Stín je vytvářen souhrnem vlastností z vitální instinktivní oblasti (animální část osobnosti, které si však "já" neuvědomuje v dostatečném rozsahu.

Bytostné já představuje ústřední bod veškeré osobnosti. Pro Junga je bytostné já jako živé "něco", co je napjato mezi dva obrazy světa a jejími temně tušenými, ale o to zřetelněji pociťovanými silami. Označil tento střed jako bytostné já. Můžeme je rovněž označit jako boha v nás. Zdá se, že počátky celého našeho duševního života mají svůj nerozluštitelný zdroj v tomto bodě a zdá se také, že všechny nejvyšší a poslední cíle směřují k němu.

Bytostné já je iracionální a nedefinovatelné; je archetypem, který představuje úsilí člověka o jednotu. Manifestuje se v různých symbolech; nejdůležitější je mandala.

Plná osobnost najde sebe samu, když se oprostí od daných podmínek (společenské, kulturní nebo sociální povahy) a odváží se sebeuskutečňování. Tento proces označuje Jung jako proces individuace.

Individuace znamená: stát je jedinečnou bytostí, a - pokud chápeme pod pojmem individuality svou nejzazší a nesrovnatelnou jedinečnost - stát se úplným bytostným já.

Rozdělení psychologických typů

C. G. Jung rozlišuje dva základní postoje osobnosti: extroverze a introverze.

Extroverze se vyznačuje vstřícnou, jasně otevřenou a ochotnou bytostí, která se snadno orientuje v dané situaci, rychle navazuje vztahy a odvažuje se často bezstarostně a důvěřivě do neznámých situací, aniž by brala zřetel na možné problémy.

Introverze je charakterizována váhavou, reflexivní, uzavřenou bytostí, která se nepoddává lehce, bojí se objektů, je vždy trochu v defenzívě a ráda se skrývá za nedůvěřivá pozorování.

Oba dva posto jesou v každé osobě přítomné; většinou však jeden z nich dominuje.

Funkce psyché

Jung vypočítal čtyři základní psychologické funkce: myšlení, cítění, počitky a intuici:

Literatura